Liberec – Lepí se na paty těm nejlepším. Ženský A-tým zažil povedený podzim, který vyšperkoval premiérovou výhrou nad pražskou Slavií. Trenér Petr Myslivec si každopádně uvědomuje, že na jaře přijdou náročné úlohy také. „Nesmíme se opíjet posledním vítězstvím, přijde další těžká práce," říká upřímně, za podzim své družstvo ale chválí.

Jak vypadal váš první půlrok u ženského týmu a co řeknete k podzimním výkonům? J

ak už jsem v jednom rozhovoru říkal, úplně jsem na začátku angažmá nevěděl, do čeho jdu. Jaký bude přístup a kvalita hráček. Byl jsem příjemně překvapený. Hned na začátku jsem zjistil, že přístup děvčat k tréninku je aktivní a pozitivní, což v mužském fotbale ne vždy platí. Neviděl jsem někoho, že by něco flákal, nebo nepracoval na maximum. Obdivuhodné je to i v tom kontextu, že hrát fotbal je pro tým náročné nejen po sportovní, ale také životní stránce. Řada holek dojíždí, k tomu mají práci nebo školu, kvůli čemuž tréninky můžeme začínat až v půl sedmé.

A končí se pozdě... Třeba v půl deváté večer a k tomu cesta zpět, ráno zase zaměstnání nebo škola. Skloubit to je náročné, klobouk dolů před holkami. Možná si to spousta lidí ani neuvědomuje, ale kromě fyzické vyčerpanosti ze sportu se v ženském fotbale k hraní přidávají i tyto okolní parametry. Překvapila mě také fotbalovost a kvalita fotbalu obecně. Zápasy o špici snesou nejpřísnější parametry po všech stránkách, což podtrhuje naše postavení v tabulce. Díky vítězství nad Slavií jsme udělali velký kus práce navíc oproti tomu, co jsme si předsevzali. Trápí nás domácí prohra Slováckem, jinak bychom byli na třetím místě nalepení. Věřím, že se o ni ještě budeme rvát.

V jakém konkrétním smyslu snesou utkání nejvyšší měřítka?

Je to nejen úroveň technická, ale také taktická. K vidění je vcelku dost pěkných individuálních akcí i střelba ze střední vzdálenosti. Po půlroce, co jsme spolu, holky zvládají utkání také velmi dobře takticky. Vytvořili jsme si mechanismy, holky vědí, co mají hrát, jsou na sebe zvyklé a vědí, co od sebe očekávat. O kvalitě naší hry mě přesvědčují třeba i kamarádi, kteří se chodí na utkání koukat a dřív ženský fotbal tolik nesledovali. Jejich hodnocení je pozitivní. Co se týče srovnání s dospělým mužským fotbalem, není tam tolik síly, soubojovosti, nevidíte tolik zákeřných situací a šarvátek. To je asi hlavní rozdíl. Třeba i fyzicky si ale vedeme vlastně úplně stejně, máme GPS výstupy a nejaktivnější z hráček naběhají za zápas 11-12 kilometrů, takže i v tomto směru je to srovnatelné.

Na úvod soutěže tři porážky i přes dobré výkony. Pro tým to muselo být náročné, že?

Bavili jsme se o úrovni a nastavení v ženském fotbale, musím ale svoje hráčky pochválit také za psychickou odolnost. Do sezony jsme vstupovali s nějakými představami, na Slavii v osmé vteřině jsme dostali gól, do poločasu tři. Říkal jsem si, že to bude něco. Ale druhý poločas jsme dokázali vyhrát. Se Spartou nám pak v dalším zápase nebyla chybně uznána regulérní branka, z protiútoku jsme naopak z penalty inkasovali. Dotáhli jsme se, ale znovu v závěru utkání ztratili. Ve třetím kole se Slováckem mohla být zase odpískaná penalta, každopádně jsme měli po třech kolech nula bodů. Díky výhře nad Duklou jsme se nastartovali a odpíchli se od ní. Holky pak potvrdily svoji sílu, zvládli jsme těžké zápasy třeba v Plzni. Kde jsme si věřili a dokázali duel zvládnou s taktickou vyspělostí, nehnali jsme se bezhlavě za výhrou. Jde každopádně o spojené nádoby, dobré výsledky jsou kromě výkonů hráček také dílem realizačního týmu a našeho vedení.

A na závěr první porážka Slavie mimo duely se Spartou od roku 2008… Nečekal to asi vůbec nikdo. Měli jsme trochu přetočený program, s Duklou jsme původně měli končit, ale vyšli jsme Slavii vstříc kvůli těžkému programu v Lize mistryň. Na konci podzimu už trochu ubývaly síly. V přípravě jsme na startu sezony měli 20 hráček, ale postupně nás začaly sužovat zdravotní komplikace, Verča Černá a Šárka Brázdová měly problém s koleny, křížovými vazy. Přidávala se lehčí zranění a nemoci, někdy jsme jeli na zápas s třinácti hráčkami do pole a náhradní brankářkou. Bylo to složité, ale o to víc je sladší ten konec. A nejen výsledek, ale i to, jak zápas se Slavií vypadal a jak jsme hráli. Bylo to pro nás takové hollywoodské finále našeho půlroku.

Jaké budou cíle pro jaro?

Byl bych rád, abychom neměli hlavu někde v oblacích. Čekají nás tři zápasy základní skupiny, které musíme zvládnout a nebude to nic jednoduchého. Nesmíme se opíjet vítězstvím nad Slavií, přijde další těžká práce. Tři zbývající kola na jaře nám můžou hodně pomoct, ale zároveň také hodně uškodit. Každopádně pokud by se nám pak podařilo dvakrát stáhnout o body Slovácko, je možné úplně všechno. Týmy kolem nás už nebudou brát jako outsidery, budou si na nás dávat pozor a přistoupí k tomu úplně jinak.

Je jeden z problémů, který vás ještě trochu pálí, koncovka a nevyužité šance?

Není to jen náš problém. Potýkají se s tím i vyspělá mužstva, samozřejmě každá neproměněná šance mrzí. Kombinační fotbal máme dobrý, ale třešničky na ten dort dáváme těžko. Je to o zkušenostech. Na jedné straně se bavíme o produktivitě, ale chtěl bych zdůraznit, že jsme měli dobrou týmovou defenzivu směrem dozadu. Iva Pižlová vychytala ve spolupráci s obranou nejvíc čistých kont v lize. Jde o práci celého týmu, defenziva nám směrem dozadu fungovala. A pomohla nám tam, kde jsme. Nedostali jsme branku na Dukle a v Plzni, od čehož jsme se odrazili. To je důležité.

Tým je velmi mladý, jak se s mladšími hráčkami v tomto ohledu pracuje?

Nechtěl bych škatulkovat tým na mladší a starší hráčky. V týmu vznikl možná jeden problém, kdy minulý rok nebyla extra velká konkurence a kádr byl úzký. Dost děvčat přišlo, dorazily zkušené a kvalitní hráčky. Trochu jsme bojovali s nastavením hlavy, museli jsme vysvětlit holkám, které nechodí do každého zápasu od začátku, že musí být připravené. Že jejich chvíle přijde. V zápasech se to pak naplno potvrdilo, holky z lavičky nám pomohly jak brankově, tak kvalitou hru. Doufám, že jsme je i tím přesvědčili, že pokud nezačínají v základní sestavě, mohou být nápomocné v průběhu duelu. Je to někdy mnohem víc, než hrát celý zápas. Jde o to výkon zefektivnit a pomoct.

Co plány do zimní přípravy?

Teď jsme skončili, holky obdržely individuální plány. Půjde spíš o kondiční otázku, protože začínáme relativně pozdě až 16. ledna. Hráčky si trochu od fotbalu odpočinou, sezona byla kvůli dojíždění hodně dlouhá a psychicky náročná. Liberecká část kádru má také svá zaměstnání, někdo se připravuje na maturitu. Dali jsme týmu prostor, aby si bylo možné dodělat pracovní i školní resty a hlavně aby hráčky získaly znovu natěšenost na fotbal. Poté, co začneme, se budeme připravovat víceméně v domácích podmínkách. Doufám, že se do toho dostaneme fotbalově rychle a vydrží nám zdraví. Naším problémem byl trochu počet lidí na tréninku, někdy nás bylo jen devět deset, kvalita tím trochu trpí.