Sklářské výtvarnici z Nového Boru Karolíně Kopřivové patří jarní měsíce ve vestibulu Severočeského muzea v Liberci. Autorka je známá především svými originálními šperky z vinutých perel, ale neméně intenzivně se věnuje sklářské volné tvorbě. Také ji velmi dobře znají studenti ze sklářských škol v Železném Brodě, Novém Boru a Kamenickém Šenově, jejím současném působišti.

Sklo ji pro provází po celý život. Pochází ze sklářské rodiny a práci se sklem studovala na střední i vysoké škole. Její přístup ke sklářskému umění je silně ovlivněn minimalistickým designem a čistými barvami, které umožňují, aby přirozeně vynikla čistá krása skla. Neustále experimentuje s tradičními technikami i současnými postupy a do každého svého díla vkládá nový pohled. Kromě zaměření na minimalistický design a čistou formu klade velký důraz na řemeslné zpracování každého kusu.

Hlavní inspirací Karolíny Kopřivové je příroda a její rozmanité tvarosloví zejména v mikrosvětě organismů a rostlin. Podmořští živočichové, houbové mycelium nebo buněčné organismy jsou inspirací pro její skleněné plastiky a objektové šperky. Při jejich navrhování a následné výrobě kombinuje sklo foukané na sklářské huti se zdlouhavou a detailní prací nad sklářským kahanem ve svém ateliéru.

„Pro vznik jednoho objektu nebo šperku musím vyrobit stovky drobných skleněných komponentů, které spojuji vlascem nebo lankem podobně jako při tradiční jablonecké navlékací technice. Pomáhá mi v tom moje textilní vzdělání, které jsem také získala na pražské VŠUP. Mezi moje oblíbené sklářské technologie patří i technika tavení skla do formy, kterou využívám při práci na větších objektech," popsala výrobu skleněného šperku Karolína Kopřivová.

TZ: Severočeské muzeum