Fotbalová legenda Slovanu Liberec a člen Klubu ligových kanonýrů Jan Nezmar se před nedávnem dohodl na spolupráci s akademií Bílých Tygrů v roli externího poradce. Ač se může toto spojení zdát na první pohled jako překvapivé, z rozhovoru je patrné, že průsečíků mezi hokejem a fotbalem je hned několik a jeho zapojení do organizace dává velký smysl.
Honzo, jak došlo k propojení a spolupráci s Bílými Tygry?
Vše vznikalo naprosto přirozeně a plynule a ta spolupráce trvá v různé intenzitě i podobě už téměř dva roky. Nyní dostala oficiální podobu. Na základě mých zkušeností z fotbalu, ale zejména zahraničních stáží, jsme se s vedením bavili v průběhu té doby o několika projektech směřujících k dalšímu rozvoji podmínek a prostředí pro výchovu dětí směrem ke sportu jako takovému.
Moje náplň bude hodně široká a nejde úplně jednoduše specifikovat jedním nebo dvěma slovy. Už jenom proto, že Tygry nezajímá jen hokej, ale i to, aby děti co nejvíce sportovaly, a to mi je velmi sympatické. Budeme se bavit o dalším rozvoji infrastruktury, nastavení procesů a komunikace uvnitř klubu i vně, efektivitě vynaloženého času a energie, organizace tréninků, ale i dalších věcí, které se týkají sportovního managementu a dalších rozvojových projektů.
Bílí Tygři a jejich akademie platí za jednu z nejlépe fungujících hokejových organizací v ČR, v čem lze její fungování dále posouvat?
Souhlasím, nicméně i to je hlavní důvod, proč nakonec naše spolupráce vznikla. Organizace má chuť se dále posouvat a zlepšovat a já věřím, že díky mým pracovním zkušenostem u nás i v zahraničí k tomu mohu přispět. Určitě se zaměříme ještě více na některé detaily v rámci specifické přípravy mladých sportovců, stejně jako na nastavení celého procesu. Vždy jsem dbal na to, aby všechny činnosti byly co nejvíce efektivní a čas, který děti i jejich rodiče tráví při organizovaném sportování, byl využit co nejlépe. Vznikne tím logicky prostor pro další aktivity rodin a tím pádem bude sportu v rodinách ještě více. Protože dnes dětem zcela jednoznačně chybí přirozený pohyb, který nikdy nepůjde organizovaným tréninkem plně nahradit.
Stoprocentně ano. V mnoha činnostech jsou si tyto dva sporty velmi podobné a blízké. Například v ranném věku potřebujeme všichni zapracovat na tom, aby se deti co nejvíce hýbaly a v tomto ohledu je celkem jedno, jestli je dítě hokejista nebo fotbalista. Jsou státy, kde děti do deseti let nesmí být registrovány v žádném konkrétním sportu. V rámci školy a celého nastavení do tohoto věku dělají v co největší míře všechny sporty. Samozřejmě si uvědomuji, že hokej je v tomto ohledu velmi specifický, protože bruslení je pohyb, který nelze ničím nahradit, ale věřím, že filozoficky je to správná a hlavně ověřená cesta. Zároveň je potřeba říct, že hodně záleží na věku dětí. S přibývajícím věkem bude logicky více a více specializace.
Zeptám se tedy jinak. V čem jsou si oba sporty blízké a co naopak může být problém z fotbalového do hokejového prostředí implementovat?
Ve světe existují sportovní akademie, kde mají děti více než z poloviny stejný program a jen v určitý moment se rozdělí tak, že jedni jdou na led a druzí na trávník, případně jinam. Nicméně například z pohledu rozvoje dětí v oblasti mentální, ať už se to týká životosprávy, přístupu k povinnostem, práci ve škole a podobně, je ten průsečík absolutní! Stoprocentní! Stejně tak se tyto dva sporty potkávají v oblast regenerace, kondiční přípravy i modelů tréninkových procesů jako takových.
Ano, dohodli jsme se na externí spolupráci mimo jiné i proto, že bych chtěl mít stále prostor pro učení a sebevzdělání. V posledních třech letech jsem nejdříve dodělal druhou vysokou školu a následně absolvoval několik zahraničních stáží, a to i těch pracovních ve sportovních klubech. V rámci mé konzultační praxe, jsem k dispozici sportovním klubům a zpracovávám dle zadání a potřeb různé projekty, případně pomáhám s nastavováním procesů uvnitř klubů, podobně jako tady. Nicméně mojí hlavní náplní je spolupráce s kolegou Josefem Luksem a jeho firmou, která stará o profesionální sportovce zejména z oblasti hokeje a fotbalu. Firma je pro sportovce partnerem téměř ve všem s čím se můžou během své kariéry potkávat.
Moje dojmy jsou zatím jen pozitivní. Organizace je již dlouho velmi úspěšná, a to zejména díky lidem, kteří v ní pracují. Jsou aktivní a ochotní spolupracovat na všem, co může organizaci ještě dále posunout a tohle si opravdu užívám. Na začátku jsem o základní filozofii mluvil s prezidentem klubu Petrem Syrovátkem i s viceprezidentem Lukášem Přindou. Nicméně teď v samotném praktickém procesu jsou mými partnery zejména šéftrenér akademie Jiří Bermann a jeho asistent Libor Daněk. V kontaktu jsem ale s většinou mládežnických trenérů.
Čím je ti hokejové prostředí blízké a jaký jsi ty osobně hokejista?
Můžu směle říct, že hokej mě bavil odmalička. Kdo mne zná, tak dokonce řekne, že víc než fotbal (úsměv). Hrál jsem ho od dětství jako typický rybníkář a mrzelo mě, že jsem neměl možnost začít v nějakém hokejovém klubu, protože nám to nedovolovala logistika. Nicméně byl to vždy můj největší koníček a dnes už můžu přiznat, že jsem i tajně chodil hrát jednou až dvakrát týdně v době mé profesionální fotbalové kariéry. Dokonce jsem chvíli hrál i ligu neregistrovaných hráčů. V současné době už je to spolu s cyklistikou jediný sport, který provozuji a chodím i třikrát týdně. Nicméně pořád jsem rybníkář, takže žádná sláva. A samozřejmě se chodím dívat na zápasy mého syna a navštěvuji téměř všechna utkání A-týmu Bílých Tygrů.
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.
