HRÁDEK NAD NISOU - 22.11.2024
Na vrchol barokního kostela sv. Bartoloměje se po roce vrátila makovice s křížem. Požehnal jim místní farář Jan Nepomuk Svoboda. Obnovy se vrcholová část věže katolického kostela dočkala po zhruba 60 letech. Obnova stála zhruba 850 000 korun. Vyřízením dotace z Programu regenerace Městské památkové rezervace (MPR) a Městské památkové zóny (MPZ) ministerstva kultury a příspěvkem z rozpočtu vypomohlo také město Hrádek nad Nisou.
„Je to jedna z největších památek města. To, že se kříž vrací a že je zrekonstruovaný, je pro nás hodně důležité a je to pro nás významná chvíle,“ řekl při slavnostním aktu starosta Pavel Farský. „Přál bych si, aby makovice s dokumenty byla hodně dlouho uzavřená. Vím, že se makovice i kříž budou muset zase zrestaurovat, ale přál bych si, aby to bylo za velmi dlouhou dobu.“
Obnova makovice a kříže kostela sv. Bartoloměje stála zhruba 850 tisíc korun. „My jsme jako každý rok zažádali o dotaci na ministerstvu kultury. A byli jsme úspěšní. Vzhledem k tomu, že jsme v letošním roce žádnou kulturní památku nerestaurovali, dotaci jsme postoupili Římskokatolické farnosti v Hrádku nad Nisou,“ vyjmenovává vedoucí Odboru dotací, rozvoje města a kultury Jana Matušková. „Zastupitelé města v dubnu schválili přidělení částky 171 tisíc korun v rámci Programu regenerace MPR a MPZ na restaurování železného vrcholového kříže a měděné makovice kříže kostela sv. Bartoloměje. Římskokatolické farnosti také schválili částku 229 tisíc korun na opravu věže kostela, jeho opláštění a zpětnou montáž kříže včetně makovice. Přispělo také Město Hrádek nad Nisou ze svého rozpočtu, a to částkou 61 tisíc korun,“ dodává Jana Matušková.
Makovice s křížem byla ve špatném stavu. „Nakláněla se a hrozilo, že by se mohla zřítit. Měla i několik průstřelů, takže byla narušená a teklo do ní,“ popisuje Matouš Kirschner, který měl návrat makovice na vrchol kostela na starost. Z čeho průstřely byly, netuší. Domnívá se ale, že jsou už z doby komunistického režimu. Letošní práce oprav věže hrádeckého kostela navázaly na loňskou I. etapu. „V té byl snesen nahnutý kříž s makovicí, o nalezené schráně v ní bylo již psáno dříve. Dále došlo k opravě opláštění lucerny a třem nátěrům dvousložkovými nátěry v odstínu tzv. oxidované červené,“ vysvětluje Matouš Kirschner. „V druhé etapě se práce týkaly oprav opláštění cibule a provedení nátěrů z lana dvěma horolezci. Přecházelo tomu vysokotlaké čištění párou a mechanické broušení. Uvnitř cibule jsme obnovili trámový žebřík (pozn. redakce: opřený trám se zaraženými dubovými trny). Dále jsme kompletně uklidili cibuli. Vyvezli jsme přibližně jednu tunu odpadu, tedy různých odstřižků plechů, plechovek od nátěrových hmot a všemožného odpadu z dob socialismu.“
Řemeslníci také obnovili hrotnici, která je ukotvená v lucerně. Hrotnice je původní, dubová a nese makovici s křížem. „Protože její zakončení bylo nevratně poznamenané hnilobou, museli jsme stávající o jeden metr zkrátit a nainstalovat její novou kopii. Je ale zase dubová, ve tvaru kužele s kuželovým 50cm hlubokým otvorem uprostřed pro fixační trn kříže.“ Práce trvaly v úhrnu jeden měsíc. Kříž s makovicí jsou opískované a opravené jsou dožilé části kříže. „Křížení s okvětními lístky, paprsky a zdobení je vyztužené a doplněné novými kovanými sponami. Průstřely makovice jsou přeplátované. Kříž je pozinkovaný a opatřený olejovým základním nátěrem. Dva vrchní žluté nátěry a lesklý polyuretanový nátěr připomíná zlatou. Důležitou vlastností těchto nátěrů je pružnost. Zlacení plátkovým zlatem se provádí na nátěrový podklad. Zlacený je kříž i s makovicí,“ dodává Matouš Kirschner.
Makovice i s křížem váží zhruba 30 kilogramů. Ještě než oba spojené díly řemeslníci s pomocí jeřábu vrátili na věž, požehnal jim místní farář Jan Nepomuk Svoboda. Jejich vynesení nahoru vnímal symbolicky jako cestu člověka životem. „Každá věž, to je vertikála, která ukazuje, že lidský život má směřovat vzhůru,“ řekl. Do makovice byla také před jejím návratem na vrchol věže uložena schránka s pamětními listinami. „Jsou tam dvě. Jednu sepsal archivář litoměřické diecéze a tam je pojednání o historii kostela od prvních zmínek až po současnost. Je tam třeba seznam jmen všech asi 40 farářů, které známe. A potom je tam druhá listina, kde je řekněme soupis oprav kostela od počátku 20. století,“ vyjmenovává znalec hrádecké historie a učitel Vít Štrupl. Podle něj se báně na věži naposledy opravovala v roce 1965. Makovici s křížem na vrchol kostela vyzvedl jeřáb. Kromě řemeslníků ji tam pomohl ve výšce 41 metrů instalovat i starosta Pavel Farský.
První zmínka o kostele, který stojí nedaleko hlavního hrádeckého náměstí, je z roku 1288. Původní stavbu ale husité zhruba o 150 let později zničili a nový kostel na tomto místě vyrostl v roce 1466. Původně byl v pozdně gotickém stylu. Současnou barokní podobu má z 18. století. Za komunistického režimu kostelu hrozilo zřícení. Zachránit se jej podařilo díky dlouholetému úsilí otce Tomáše, který v Hrádku působil od 70. let minulého století. Působil tam zhruba 40 let. Obnova kostela trvala zhruba 20 let a mobiliáře dalších asi 15 let. „Jak kostel září barokními barvami zlacení i alabastrově bílé sochy, to je také zásluha otce Tomáše Genrta. Takto bohatě zdobených barokních památek tady v regionu moc není. Samozřejmě je tady bazilika v Hejnicích, ale to je trošku jiné baroko než tady,“ dodává Vít Štrupl.
Zdroj: Město Hrádek nad Nisou
Foto: Romad Sedláček
