Prvním nájemcem kina byl Gustav Finger. Ve své době bylo kino jedním z největších v republice – s kapacitou 1006 míst, včetně několika lóží. Koncipované bylo jako víceúčelový sál, v němž kromě promítaní mohly probíhat také koncerty a varietní představení. Dveře, zařízení šaten a pokladen bylo z tmavého dubového a ořechového dřeva, v tmavém odstínu byla i sedadla potažená červeným sametem, stejně jako část stěn. V promenádních prostorách pak převažovala australská bříza. 

Barevnost kina se však neomezovala jen na základní barvy, byla poměrně pestrá. Prostor pokladen byl vymalovaný zelenožlutě, spojovací schodiště červenofialově, velká promenáda byla šedomodrá a strop kinosálu byl ve žlutooranžové kombinaci. Tóny jasných barev se střídaly s pruhy metalických odstínů mědi, bronzu a stříbra. Promítací kabina byla v zadní části balkonu a v ní bylo Fingerovou zásluhu to tehdy nejmodernější technické vybavení – dva velké promítací přístroje Mechau a zvuková aparatura Europa Klang film. 

vizualizace pokladna

Postupem času kino prošlo změnami. Zmizely lóže i středová ulička z hlediště, balkon pozbyl svého členění, svou velkorysost ztratil vstupní vestibul, zmizel elegantní sedací nábytek. Posledními většími stavebními úpravami prošlo kino v 70. letech minulého století. Konkrétně v roce 1965 získalo rozšířené plátno, kterému musely ustoupit první tři řady a kapacita se tak snížila na 800 míst. O pět let později následovala další přestavba, a to na 70mm kino se šestikanálovým zvukem. Zrušily se boční balkóny, promítací místnost se přesunula do míst zrušených lóží v přízemí, zvětšila se sedadla i jejich rozestupy a kino se tak „zmenšilo“ na 439 míst.

V dubnu 2004 se instalovalo zvukové vybavení Dolby-Digital EX. Kvůli surroundovým reproduktorům se odebraly poslední řady na balkóně a kapacita se snížila na 410 míst. Když se zrušila 70mm technika, zůstal v projekční místnosti jeden stroj, který se posléze přestěhoval do vestibulu kina, a v roce 2005 se znovu pozměnil interiér biografu. V přízemí vzniklo zcela nové sociální zařízení pro imobilní diváky, v hledišti, na chodbách i schodišti se položilo linoleum, všude se vymalovalo. Barevnost se tak změnila na kombinaci hnědé s modrou. Z této doby jsou i modrá čalouněná sedadla a modrá koženka na zadní stěně hlediště. 

Další změny jsou spojené s kvalitou technickou. Horkou novinkou v prosinci 2008 byly přenosy z Metropolitní opery v New Yorku. O rok později se k přenosům z MET, které byly vždy beznadějně vyprodané, připojily i přenosy z londýnských divadel. V roce 2009 bylo jablonecké kino na šestém místě v žebříčku návštěvnosti. Pokud si toto postavení a dobrou konkurenceschopnost s multiplexy chtělo udržet, byl nevyhnutelný další krok – digitalizace. Za téměř pět milionů korun získalo kino nové technologie: projekční, pro přehrávání a správu digitálního obsahu, pro přehrávání 3D obsahu a AV technologii. 

Své úspěšné tažení kino Radnice zatím dokončilo v roce 2010 tím, že získalo členství v síti evropských kin Europa Cinemas.

Noblesa a pohodlí

Nyní se kino Radnice postupně chystá na další změnu, která bude sice radikální, ale ponese se v duchu návrhů architekta Karla Wintera. Zatím je vše ve stadiu koncepce, přesto podle nich by se barevnost měla navrátit ke kořenům. Převládat by měla noblesní červená a blyštivá mosaz, dojem luxusu vnesou do kina měkké koberce částečně vsazené do leštěných betonových podlah.

Výraznou metamorfózou jako první zřejmě projde kinosál. „Prvotní a základní potřebou je výměna sedaček za pohodlnější. Nechceme však do kina koupit jakékoliv, nýbrž takové, které by vyhovovaly designem. A protože chceme návštěvníkům kina dopřát pohodlí, plánujeme rozšířit rozestup mezi jednotlivými řadami, což zvláště uvítají vysocí lidé, protože bude více místa pro nohy,“ říká jablonecký náměstek pro rozvoj města Jakub Chuchlík. Větší pohodlí však přinese i menší kapacitu, ta klesne na 321 míst, přičemž v první řadě se přidají místa pro vozíčkáře. 

vizualizace sál

Oslava tradičního řemesla

Tvorbou koncepce úprav kina Radnice je pověřené studio Raketoplán. Jeho architekti mysleli při tvorbě návrhu na diváka, a to od prvního okamžiku, kdy otevře dveře do kina, až po usednutí do sedadla v kinosále.

„Na celé kino jsme začali pohlížet jako na městskou halu, kterou bychom rádi zpřístupnili širší veřejnosti i mimo promítací dobu. Je to velký prostor s určitou úrovní estetiky, kam by lidé mohli chodit odpočívat, duševně relaxovat a zapomenout na denní stres,“ objasňuje základní myšlenku projektu rekonstrukce architekt Pavel Nalezený ze studia Raketoplán.

Podle slov Nalezeného se v jabloneckém kině potkává tradicionalistická architektura s prvky funkcionalismu s tím, čemu se intenzivně studio Raketoplán věnuje. „Architekturou chceme bavit, ale rozhodně se jí nevysmíváme. Domníváme se, že v kině by měl člověk vypnout a odpočívat,“ dodává Nalezený.

Studio Raketoplán se ve svém projektu vrací k tvarosloví architekta Wintera, který kromě jiného naplánoval i navigační systém a vytvořil pro jabloneckou radnici specifický typ písma. „Vracíme se k němu, chceme ho podsvítit a pro to chceme použít různé ledpásky. A ke znásobení tohoto jevu používáme i hodně zrcadel v prostoru – na obložení promítací kabiny, v baru, ve foyeru,“ říká Pavel Nalezený.

vizualizace bar

„V našem návrhu se snažíme přiblížit k původním řemeslům, využít je při repasi baru, stěn, dveří nebo oken,“ připomíná další z týmu architektů Ondřej Kuptík a poukazuje na velké množství vitrín, kde by se, stejně jako v době vzniku kina, mohly prezentovat zdejší firmy a zároveň se tak i podílet na obnově interiéru.

Celá rekonstrukce bude rozdělená do minimálně čtyř plošných celků: vstupní hala, schodišťová hala a chodby k sálu a balkónům, foyer s barem a kinosál. Architektonické studio se soustředí nejen na interiérovou část, ale také na část technickou, přičemž mnohé technické postupy navržené Winterem je možné využívat i nadále.

Studio Raketoplán je team kamarádů z liberecké školy architektury. Jeho cílem je uvádět prostředí do pohybu, nabízet lidem dobré pozadí pro život i snění. V roce 2014 získalo studio ocenění Grand Prix Obce architektů v kategorii rekonstrukce. Svou základnu má v Praze, na nároží dvou slunných vinohradských ulic. Partneři studia jsou Radek Vaňáč a Pavel Nalezený. Z jeho realizací v Libereckém kraji je možné připomenout např.  stavbu zubní kliniky Zubaři nad mlýnem v Jablonci nad Nisou nebo rekonstrukci Radničního sklípku v Liberci.

Zdroj: Statutární město Jablonec nad Nisou