LIBEREC - 23.01.2025

Malé divadlo v Liberci uvede v pátek 24. ledna premiéru české něžné komedie o osamělosti.

Vztahová komedie vychází z americké tradice psychologicky propracovaného dramatu a nabízí krásné herecké příležitosti. Stárnoucí řidič kamionu se po pár letech zjeví v redakci časopisu, který založil, aby své přátele kdesi v pustinách dálnic zachránil před osaměním, a který bez vysvětlení opustil. Proč se vrací? Nutně potřebuje mluvit se svou životní láskou, ale čeká tu na něj někdo úplně jiný, spousta nezodpovězených otázek a nečekané výzvy. Neotřelé hrdiny křehkého příběhu vytvoří Martin Stránský, Jana Hejret Vojtková a Matěj Neubauer, čerstvý absolvent Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. 

Režisér Šimon Dominik (*1981) hru přeložil přímo pro herce libereckého souboru, které výborně zná ze svého úspěšného působení na místě uměleckého šéfa. 

Samuel D. Hunter (*1981) je oceňovaný newyorský autor, jehož komedie se již dočkaly i televizních a filmových adaptací, na svém kontě má například scénář k filmu Velryba (2022), který představiteli titulní role Brendanu Fraserovi přinesl Oscara. Všechny jeho příběhy se odehrávají v odlehlých městečkách Idaha za hřebeny Skalnatých hor na severozápadě Spojených států, kde se narodil a vyrostl. V České republice se jako dramatik představí úplně poprvé. 

Samuel D. Hunter o vzniku hry říká: „Konkrétní inspirací byly osobní inzeráty řidičů kamionů. Studoval jsem v Iowě poblíž silnice I-80, kde se nachází největší truckstop na světě. A časopisy pro kamioňáky mě opravdu fascinovaly, většinou je tvořila seznamovací rubrika a trocha komerční inzerce. Ze začátku mi pro svůj specifický jazyk vůbec nešly číst, mluví se tam o štrekách... potom vám přijdou tak svérázně vtipné, neobvyklé… a nakonec vás začnou dojímat, protože si uvědomíte, že ti lidé, kteří v podstatě žijí ve svých kamionech a jezdí napříč celými Státy, vystřelují do tmy tyhle světlice a doufají, že si jich někdo všimne. (…)
Svět řidičů kamionů je vůbec zajímavý. Rádi o sobě říkají, že udržují Ameriku v chodu, a mají pravdu. Jsou jako poslední američtí kovbojové.“

„Když jsem Hrstku začal psát, myslel jsem si, že bude o komunitě a o svobodě slova; představoval jsem si ji politicky. Až po různých úpravách jsem začal tušit, že v textu se ukrývá cosi méně uchopitelného, a uvědomil jsem si, že je v podstatě o osamělosti, o potřebě vztahu.“ 

Hrstka nás přenáší do doby před pětadvaceti lety, doby „internetové horečky“, kdy se ještě na vzkazy používal záznamník, posílaly se dopisy a vzdálenosti se musely překonávat fyzicky. 

Zdroj a foto: TZ DFXŠ